ROWAN LEGAL - SDRUŽENÍ ADVOKÁTŮ

Slovensko: Nový tiskový zákon od června

Dne 1.6.2008 nabude účinnosti zákon č. 167/2008 Z. z. o periodickém tisku a agenturním zpravodajství a o změně a doplnění některých zákonů (tlačový zákon), který nahradí původní zákon č. 81/1966 Zb. o periodickém tisku a o ostatních hromadných informačních prostředcích ve znění dřívějších předpisů.

Předmět právní úpravy

Předmětem nového tiskového zákona je úprava:

• práv a povinností vydavatele periodického tisku a tiskové agentury při získávání a šíření informací,
• odpovědnost za zveřejňované informace,
• uplatnění práva na opravu, práva na odpověď a práva na dodatečné oznámení,
• systému evidování tisku,
• sankcí za porušení povinností ustanovených navrhovaným zákonem.

Nový tiskový zákon zakládá odpovědnost vydavatele a tiskové agentury za obsah periodického tisku a agenturního zpravodajství. Vydavatel jako osoba, která zabezpečuje obsah periodického tisku, jeho vydání a veřejné šíření, je podle nové právní úpravy vázán povinnostmi ve vztahu k vydávání periodického tisku a k evidování periodického tisku, které vykonává Ministerstvo kultury SR. Z odpovědnosti vydavatele periodického tisku a tiskové agentury je vyňatá odpovědnost za informace poskytnuté orgány veřejné moci a oznámení v naléhavém veřejném zájmu, která jsou povinni na požádání orgánu veřejné moci ve smyslu navrhované úpravy uveřejnit. Vydavatel periodického tisku současně nezodpovídá za pravdivost informací zveřejněných v inzerci nebo za klamavou a srovnávací reklamu.

Kromě práva na opravu a práva na dodatečné oznámení ukládá tiskový zákon nový, v poslední době velmi diskutovaný, právní institut odpovědi. Z důvodové zprávy tiskového zákona vyplývá, že „Základní rozdíl mezi opravou a odpovědí je ten, že oprava je vždy opravou vydavatele nebo tiskové agentury a odpověď je vždy vyjádřením dotknuté fyzické nebo právnické osoby. Účelem je vytvořit rovnost podmínek a umožnit těmto osobám, aby v periodickém tisku nebo agenturním zpravodajství prezentovali svoje stanovisko k zveřejněnému skutkovému tvrzení, které se dotýká jejich cti, důstojnosti, soukromí a dobré pověsti.“

Dotknutá osoba má právo žádat bezplatné uveřejnění odpovědi, jestliže periodický tisk nebo agenturní zpravodajství obsahuje skutkové tvrzení, které se dotýká cti, důstojnosti nebo soukromí fyzické osoby, názvu nebo dobré pověsti právnické osoby. Právem na odpověď se umožňuje dotknuté fyzické nebo právnické osobě vyjádřit se na stejném místě a ve stejném rozsahu v tom periodickém tisku nebo agenturním zpravodajství, které o této věci veřejně informovalo a podat stanovisko vlastními slovy.

V České republice zákon č. 46/2000 Sb. o právech a povinnostech při vydávání periodického tisku a o změně některých dalších zákonů (tiskový zákon) v § 10 upravuje právo na odpověď podobným způsobem jako nová právní úprava Slovenské republiky. Zásadní rozdíl spočívá především v možnosti použít tento institut v případě zveřejnění pravdivých skutkových tvrzení a ve výjimkách z povinnosti vydavatele, resp. tiskové agentury uveřejnit odpověď.

Použitím rozsáhlého výkladu § 10 odst. 1 a odst. 2 českého tiskového zákona je možno dospět k závěru, že právo na odpověď je možné podle české právní úpravy použít jen na skutkové tvrzení, které je nepravdivé, neúplné nebo jinak pravdu zkreslující (porovnej Švestka, J., Jehlička, O., Škárová, M., Spáčil, J. a kol. Občanský zákoník. Komentář, 10. vydání. Praha: C.H. Beck, 2006). Naopak v novém slovenském tiskovém zákoně je možné žádat o zveřejnění odpovědi i v případě, že skutkové tvrzení bylo pravdivé, ale dotknutá osoba se domnívá, že se zveřejněné tvrzení dotklo její cti, důstojnosti nebo soukromí, resp. názvu nebo dobré pověsti u právnických osob.

Dalším podstatným rozdílem při porovnávání úpravy práva na odpověď v právním řádu SR a ČR je, že pokud v novém tiskovém zákoně Slovenské republiky vydavatel nebo tisková agentura nemá povinnost zveřejnit odpověď jen v případě formálních nedostatků žádosti o uveřejnění odpovědi nebo v případě, že odpověď směřuje proti skutkovému tvrzení uveřejněném na základě prokazatelného předchozího souhlasu žadatele o uveřejnění odpovědi, tiskový zákon České republiky zařazuje mezi výjimky zejména případ, kdy by uveřejnění navrhnutého textu bylo v rozporu s dobrými mravy.

Podle § 8 odst. 5 nového tiskového zákona „Vydavatel periodického tisku a tisková agentura jsou povinni odpověď uveřejnit tak, jak byla napsaná žadatelem o uveřejnění odpovědi, ve stejném periodickém tisku nebo agenturním zpravodajství, na stejném místě a stejným písmem, jakým bylo uveřejněné skutkové tvrzení a s označením "odpověď", ke kterému bude připojené jméno a příjmení nebo název žadatele o uveřejnění odpovědi; označení "odpověď" s jménem a příjmením nebo názvem žadatele o uveřejnění odpovědi musí být uveřejněné stejným písmem, jakým byl uveřejněný nadpis textu obsahujícího skutkové tvrzení.“

Problematickým z hlediska praxe se v citovaném ustanovení jeví slovní formulace „jsou povinni odpověď uveřejnit tak, jak byla napsaná žadatelem o uveřejnění odpovědi“, přičemž vydavatelé, resp. tiskové agentury možnost jakýmkoli způsobem do žadatelem navrhnutého textu odpovědi zasáhnout a zároveň nebudou mít takovou odpověď nezveřejnit, i kdyby tato odpověď byla v rozporu s dobrými mravy.

Změny, které s sebou aplikace nového tiskového zákona přinese, se však projeví až po nabytí účinnosti tohoto zákona a nejdříve při vykonávání jeho jednotlivých ustanovení v praxi. Už teď však vydavatelé periodického tisku jako i část odborné veřejnosti varují před možným zneužíváním nové povinnosti vydavatelů uveřejňovat jakoukoli odpověď.